Příjmení odvozená z pojmenování zvířat mohou nést určitou metaforu dle podoby či jiných vlastností, na základě přezdívky, ale také domovního znamení. Příjmení Koťátko je zdrobnělinou, mohlo tedy označovat člověka malé postavy, snad i milé povahy. S jistotou ale skutečnou motivaci vzniku příjmení nevíme. V ČR máme doložena i příjmení Kočka, Kocour, Kocourek, Kotě a další. Rovněž existují odvozeniny a nářeční podoby typu Kočica, Kocúr apod. Od slova kocour mohou být odvozena příjmení i Kot, Kotek či Kotík.
Současné rozšíření
V roce 2016 bylo v celé republice 214 mužů s příjmením Koťátko a 230 žen s příjmením Koťátková. Kromě Prahy (39 mužů / 49 žen) je největší výskyt v ORP Mladá Boleslav (32/33), Turnov (23/25), Mnichovo Hradiště (22/20), Jičín (15/20) a Liberec (12/15). V ostatních regionech je výskyt sporadický, příjmení se tedy dá označit jako typické pro náš region.
Obce, kde byly nebo jsou rody Koťátků na Mnichovohradišťsku a v okolí
Berní rula z roku 1651 uvádí jako jediného nositele příjmení chalupníka Václava Koťátka z Ohrazenic u Turnova. Další výskyty v historii i současnosti jsou zaznamenány v obcích Koryta, Loukovec, Veselá, Bakov nad Jizerou, Doubrava, Březina, Klášter Hradiště nad Jizerou, Mnichovo Hradiště, Jenišovice či Hlavice. Někteří se pak stěhovali do vzdálenějších regionů, například z Veselé do Prahy. V okolních vesnicích se ještě jednotlivě vyskystovaly nevěsty rodem Koťátkové.
Od roku 1700 do roku 1880 se v těchto obcích narodilo přes 190 Koťátků. Od roku 1880 do dnešní doby jich ještě přibylo asi 100.
Jednotlivé větve Koťátků mají naši členové podrobně rozkresleny na 15 formátech A4, kde jsou znázorněny vzájemné návaznosti, narození, úmrtí a svatby. Stále dochází k průběžnému upřesňování a doplňování. Současný stav může doplnit někdo z potomků.
Jak se rozrůstala větev z Koryt
Velká větev Koťátků, kterou budeme podrobně sledovat, se rozvinula z jedné rodiny v Korytech po roce 1650. V matrikách jsou záznamy až od roku 1737. Rodina nejstaršího dohledaného Václava Koťátka pokračovala s dalším větvením v Korytech až do dnešní doby. Z čp. 2 se rozšířila do čp. 10, 24, 25 a 30. Dále do Veselé čp. 40, Loukovce čp. 2, 10 a 52 a asi také do Březiny čp. 25 a Doubravy čp. 1 a 78. Jedna větev přišla z Veselé do Bakova nad Jizerou a další až do Prahy. Potomci z Prahy se přestěhovali do Jablonce nad Nisou a Lučan nad Nisou. Větev ve Veselé vymřela „po meči“ po druhé světové válce.
V počátcích byli Koťátkovi rolníci a chalupníci. Později řemeslníci, například pekař (Karel Koťátko, * 1862 Loukovec čp. 10) nebo zedník (Jakub Koťátko, * 1758 Březina), ale také starosta, obchodník či učitel (viz Zajímaví nositelé příjmení). Větev z Veselé v Praze byla zaměstnána generačně v bance Slavia (Václav Koťátko, * 1852, syn Václav a vnuk Vladimír za první republiky). U Slavie pracoval také další příbuzný, Jaroslav Koťátko (* 1902) z Veselé čp. 40. V současnosti Koťátkové pracují především v průmyslu nebo službách, v zemědělství jen ojediněle. Mají většinou středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání a bydlí ve městech.
V 18. a 19. století se narodilo v rodinách i deset dětí, ale dospělosti se dožilo jen několik. Ostatní zemřely na dětské nemoci (spalničky, záškrt a černý kašel). Postrachem pro omladinu byla tuberkulóza. Kdo toto všechno přežil, dožíval se klidně i 80 až 90 let a umíral na celkovou sešlost věkem. Některé odnože se naštěstí rozrostly a přemístily se do okolních vesnic. Pokud se narodila jen děvčata nebo chlapci zemřeli, odnož Koťátků zanikla a říká se „vymřeli po meči“.
V předchozích odstavcích jsme začali sledovat asi nejdelší rod Koťátků v Korytech čp. 2 až do roku 1890. Od tohoto data až do dneška zatím nejsou matriky přístupné v archivu. Začneme sledovat nejdelší větev. Je zde dvakrát 11 dětí, z nichž přežilo jen deset a pouze šest z nich založilo rodiny. Postupně zde žily tyto generace: Matěj Koťátko (1779–1841) a Barbora, roz. Adamová, Matěj Koťátko (1815–1872) a Františka, roz. Zemanová, a Jan Koťátko (1843–1901) a Barbora roz. Nevyhoštěná. U těch máme dohledáno devět dětí. Z nich se oženil se Ladislav Koťátko s Annou, roz. Kopalovou, a Anna Koťátková se provdala za Augustina Oplta. Bratr Jana Koťátka (1843–1901) Vincenc se oženil s Annou Bělíkovou.
V Korytech byly ještě rody Koťátků v čp. 10, 24, 25 a 30. Do čp. 10 se přiženil Jiří (* asi 1750) ke Kateřině Adamcové a měli pět dětí, narozených v letech 1780–1804. Zde rod končí. Další Jiří z čp. 25 se oženil asi v roce 1769 a měli dva kluky: Jan (čp. 30) a Josef (čp. 25). Oba rody asi vymřely „po meči“. Velký rod byl v čp. 24. Rod založil František Koťátko (* 1783) a Dorota Adamová z Kobyl.
Koryta čp. 2 (vlevo nahoře) na indikační skice stabilního katastru z roku 1842
Koťátkovi z Loukovce
Koryta byla pro Koťátky již malá obec, a tak se začali přesouvat do nedalekého Loukovce. První byl Václav Koťátko (1852–1902) z Koryt čp. 2 do Loukovce čp. 2. Brzo ovdověl a znovu se oženil s Marií Brožovou. Měli spolu sedm dětí.
V čp. 10 se usadil Karel Koťátko (* 1862), pekař z Koryt čp. 2, s Vilemínou Loudovou z čp. 5. Měli spolu čtyři děti. Přežil jen Karel Koťátko (* 1890). Z této větve pochází Ing. Jaroslav Koťátko, bývalý náměstek v LIAZu, nyní majitel zámečnické výrobny v podniku CARBO Benátky nad Jizerou.
Koncem 19. století vznikla další odnož Koťátků v Loukovci čp. 52, založená Františkem Koťátkem a Kateřinou Červovou. Posledním narozeným synem je ve veřejně dostupné matrice zapsán Jan Koťátko (* 1891).
Koťátkovi z Hlavice
Do Hlavice se přiženil Josef Koťátko (* 1839) z Koryt čp. 2. Oženil se s Františkou, roz. Mocovou z čp. 18. Tím založil rodovou linii Koťátků v tomto čp. Jeho syn Josef Koťátko (* 1864) se oženil s Annou Maruškovou z Letařovic čp. 2. Byly dohledány tři děti: František Koťátko (* 1890), Josef Koťátko (* 1892, zemřel jako novorozeně) a dcera Anna Koťátková (* 1897).
Prvorozený syn František (* 1890) se oženil 18. června 1918 v Českém Dubu s Annou Mizerovou (* 1888) z Rovně čp. 10.
Sestra Františka, Anna Koťátková (1897–1985), se provdala 31. ledna 1837 za Jana Tvrzníka ze Strážiště čp. 2. Narodily se jim tři holky: Věra (provd. Vilímková), Miloslava (provd. Brožová) a Vlasta (provd. Brožová).
František Koťátko s Annou Mizerovou měli dvě děti, syna Josefa (* 1920) a dceru Marii (* 1921) narozené na Rovni čp. 10. Marie se narodila jako pohrobek, otec zemřel 5. června 1921, tzn. před jejím narozením, na poranění hlavy z první světové války.
Josef Koťátko (* 1920) se oženil s Annou Kolomazníkovou z Vystrkova (Brd). Novomanželé vychovali tři děti. Nejstarší byla Jaroslava (*1946), která zůstala svobodná a žije celý život v Zákupech. Druhá Anna (* 1948) zůstala v Hlavici, provdala se 24. dubna 1971 za Josefa Svitáka z jižních Čech a zůstali bydlet v Hlavici. Třetím dítětem byl syn Josef, který se oženil s Leou Ručkovou a přestěhoval se do Chomutova. Mají jednoho syna jménem Martin.
Sestra Josefa Marie Koťátková (* 1921) se provdala 24. března 1945 za Jaroslava Bobka (* 1915) z Ouče čp. 8.
Tím, že Anna jako jediná z rodu Koťátků zůstala v Hlavici a provdala se za Josefa příjmením Sviták, tak jméno rodu Koťátků v Hlavici končí a pokračuje jménem Sviták.
Historické foto chalupy v Hlavici čp. 18
Anna Kolomazníková a Josef Koťátko
Anna Koťátková (*1897)
Svatba Anny Koťátkové s Janem Tvrzníkem
František Koťátko
Anna Mizerová
Svatba Františka Koťátka a Anny Mizerové
Koťátkovi z Veselé
V roce 1849 se oženil Václav Koťátko původem z Koryt čp. 24 do Veselé čp. 40. Vzal si Annu Novotnou a měli spolu 13 dětí, z nichž jen sedm přežilo. Ve Veselé rod zanikl po druhé světové válce. Některé děti se postupně přestěhovaly do Prahy. Jako první se přestěhoval do Prahy Václav (* 1852). Pracoval jako bankovní úředník – likvidátor u banky Slavia, kde jej vystřídal syn Václav (* 1881) a nakonec vnuk Vladimír (* 1911). Ten měl tři děti. Jiří (* 1944) zemřel jako horolezec ve Skaláku v 28 letech. Jeho sestra Jana Koťátková, provdaná Marčíková, profesorka na gymnáziu, nyní žije v Lučanech nad Nisou. S manželem Tomášem, který založil horolezeckou firmu MAKAK v Jablonci nad Nisou, mají syna a dceru.
Koťátkovi z Březiny
V Březině jsme zatím vypátrali větev počínající Jakubem Koťátkem, zedníkem (* asi 1758) z čp. 25 a Marií, roz. Pelantovou (* asi 1762) z Březiny čp. 5. Vnuk František Koťátko, také zedník, se s manželkou Annou Kobosilovou přestěhovali do Doubravy čp. 1 a 78. Zde žili do 30. a 50. let minulého století.
Koťátkovi z Jenišovic
Stopy příjmení Koťátko vedou také do Jenišovic u Turnova. Pocházel odsud kněz a učitel Václav Koťátko (1810–1876), o kterém je řeč v kapitole Zajímaví nositelé příjmení, ale také například Marie, roz. Koťátková, manželka obchodníka Karla Zikmunda (1906–1986), který žil v Mnichově Hradišti v ulici Na Příkopech čp. 221. Podrobněji jsme se Koťátkovými z Jenišovic zatím nezabývali.
Zajímaví nositelé příjmení
Sokol a obchodník Matěj Koťátko (1858–1935)
Narodil se 12. října 1858 jako syn Matěje Koťátka a Františky, roz. Zemanové. Ač některé zdroje uvádějí jako místo jeho narození Loukovec, z námi prostudovaných matričních záznamů jednoznačně vyplývá, že se narodil v Korytech čp. 2. Absolvoval obchodní akademii v Praze. Byl majitelem velkoobchodu s provaznickým zbožím. Působil v turnovském Sokole, v roce 1894 se stal starostou Jednoty turnovské, později Ještědské župy. Zemřel 1. října 1935 doma ve svém bytě v Nádražní ulici čp. 189 v Turnově.
Matěj Koťátko (1858–1935) byl obchodníkem a sokolem
Matěj Koťátko (1858–1935) byl obchodníkem a sokolem
Starosta Loukovce Václav Koťátko (1852–1902)
Bratr obchodníka Matěje Koťátka (1858–1935). Rolník z Loukovce čp. 2, v letech 1896–1902 byl starostou obce. Kromě toho byl zakládajícím členem sboru dobrovolných hasičů, členem místního odboru Národní jednoty severočeské a místopředsedou ochotnického spolku Kolár. Zemřel předčasně ve svých 50 letech na rozedmu plic a zánět průdušnice.
Kněz a učitel Václav Koťátko (1810–1876)
Narodil se 2. srpna 1810 v Jenišovicích. Vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi, filozofii v Praze a bohosloví v Litoměřicích. V roce 1835 byl vysvěcen na kněze. V letech 1835–1841 působil jako kaplan ve Mšeně. V letech 1865–1876 byl ředitelem Pražského ústavu pro hluchoněmé. Je autorem první české učebnice pro neslyšící (slabikář, čítanka, tři sešity mluvnických cvičení a sbírka povídek).
Vratislav Šverma, Milena Bobková, Petr Novák, Mnichovohradišťský spolek genealogů, www.rodokmenymh.cz
Prameny
Prameny:
- Obecní úřad Žďár, matrika.
- Státní oblastní archiv v Hradci Králové:
- Matriky narození, sňatků a úmrtí.
- Státní oblastní archiv v Litoměřicích:
- Matriky narození, sňatků a úmrtí.
- Státní oblastní archiv v Praze:
- Matriky narozených, oddaných a zemřelých.
- Státní okresní archiv Mladá Boleslav:
- Pamětní kniha obce korytské. (Koryta: Kronika obce do 1957). Dostupné také z: https://ebadatelna.soapraha.cz/a/3588/1
- Materiály z rodinných archivů autorů.
- Informace od pamětníků a členů rodiny.
- Archiv Mnichovohradišťského spolku genealogů.
Literatura:
- Luděk BENEŠ, Osobnosti Mladoboleslavska, Mladá Boleslav 2009.
- Václav ČERVENÝ a Jarmila ČERVENÁ, Berní rula: generální rejstřík ke všem svazkům (vydaným i dosud nevydaným) berní ruly z roku 1654 doplněný (tam, kde se nedochovaly) o soupis poddaných z roku 1651, Praha 2003.
- Jan HOLEŠ, Tomáš TYPOVSKÝ, Morfologicko-sémantická analýza českých příjmení tvořených z názvů zvířat a užívaných na severní Moravě. In: Naše řeč. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 7.2003, 86(3). Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:cac1d045-74e5-4853-b58f-4efeaf927980
- Tamara KOBOSILOVÁ, Vzpomínka na sokola bohatýra. In: Pojizerské listy, 27.11.2002, 75(48). Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:292dbb00-57c8-11ea-9850-005056825209
- Antonín KOTÍK, Naše příjmení, Praha 1897.
- Dobrava MOLDANOVÁ, Naše příjmení, Praha 2004.
- Helena PRŮŠKOVÁ, Loukovec v historii, Loukovec 2015.
- Helena PRŮŠKOVÁ, Můj dům, můj hrad, Mnichovo Hradiště 2006.
Internet:
- https://www.kdejsme.cz/
- https://www.sportovnilisty.cz/retro/sokol-v-turnove-patri-k-nejstarsim-telocvicnym-jednotam/
- https://www.sokolturnov.cz/historie-turnovskeho-sokola/
- https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BOL482018420
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeni%C5%A1ovice_(okres_Jablonec_nad_Nisou)
Mohlo by vás také zajímat:
Všechny díly seriálu:
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 1. díl: Hyka
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 2. díl: Nohýnek/Nohynek
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 3. díl: Šverma
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 4. díl: Rejnart
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 5. díl: Šimon
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 6. díl: Šíp
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 7. díl: Sameš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 8. díl: Pavlišta
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 9. díl: Jakš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 10. díl: Studničný
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 11. díl: Česák
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 12. díl: Kreibich/Krejbich
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 13. díl: Stránský
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 14. díl: Míšek
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 15. díl: Flanderka
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 16. díl: Koťátko
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 17. díl: Tieftrunk
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 18. díl: Kolumpek
