NA CESTĚ OD STŘEDOBODU

svět je úžasné místo, říkám si častokrát
a nemůžu se dost vynadívat
dost zaposlouchat
do dna chutí vychutnat
do hlubin citu a emocí
prožít
nasytit se
tím úžasným projevem
ničím nepodmíněné lásky k životu

v tento moment
kdy až téměř v rozpacích vnímám krásu přírody
zalévá mou duši blaženost

„Děkuji Ti, za ten dar, moci to cítit.
Být toho nepatrnou součástí,“ děkuji Ti
a v duši, promlouvám k duši.

KDYŽ
i když jsem chudý, jak kostelní myš
nemám kde bydlet a mám prázdnou spíž
jdeme-li společně, koukáš se níž
//:jedno vím jistě i ty o tom sníš //:

miluju příběhy, jež maj svou vizi
když něco vzniká, tak i něco mizí
někdy je potřeba řezat a tít
odstranit všechno s čím nedá se žít
//: máš-li dost odvahy, nic není cizí
to co kdo zaseje, to taky sklízí //:

PÁR SLOV O LÁSCE

Láska je úděl bez příčiny
Je v gatích vzadu tmavý pruh
Voňavá jako ostružiny
A opojná jak ranní vzduch

Láska je prostě mráz i v létě,
co čeká pouze na Tvé tělo,
konečné místo na lafetě,
jež k smrti ještě nedospělo.

Láska je tichá i když křičí
Jak miluje Tě do ucha
Tancuje naráz u dvou tyčí
U dvou pramenů ropucha

Láska je chladno z horké dlaně,
Tvé nahé tělo na mém laně,
jež houpe se už drahnou chvíli,
můj obdiv k němu stále sílí.