NEZAPOMEŇ
Probudil jsem se
zimou…
Otevřeným oknem
do ložnice,
hnusně ledově táhlo.
To od řeky,
stékající z nedalekých hor.
V tomto ročním období
ovšem nelze čekat nic jiného.
Přináší svěží ledový stisk…
Všechno je jen úhel pohledu,
připomenul jsem si jednu
ze svých oblíbených manter
a pozoroval záclonu,
v jejím vědomém tanci…
Zcela očividně
to byl projev jiné reality.
Jak byla by v transu,
chvěla se,
tančila,
unikala a vracela se,
chtíc být nakonec polapena
smyslnými doteky,
toho ledového,
říčního vetřelce…
Hned mě napadlo,
co na to řeknou
Tvá holá záda,
lásko.
Spáváš tak ráda nahá.
Prý tak lépe cítíš život,
říkáš mi vždy
a díváš se na mě očima
barvy a hloubky
„Smaragdové tůně“.
Té tůně z pohádky,
kterou jsem Ti slíbil napsat
až jednou …
Otočil jsem se k Tobě,
s touhou
Tě zakrýt sám sebou,
ale lůžko bylo
prázdné
a chladné…
V tom jsem konečně
pochopil,
Tvou letní,
úpěnlivou prosbu,
jedinou,
kterou jsi ke mně kdy měla.
Večer (co večer)
před tím,
něž
jsem Tě zakryl …
„Nezapomeň prosím Čeni,
že až řeka přinese,
sem k nám,
ledového svůdce
a záclona bude tančit,
pak už bude pozdě,
zavírat okno…“
Plakal jsem
a slzy prozření
mrzly na mé tváři…
Vstal jsem,
uklidnil záclonu
a pošeptal jí,
že se jí nic zlého nestane
a stáhl ji opatrně stranou…
Vstoupil jsem na parapet
a zavřel za sebou okno…
…
Lásko,
je mi taková zima…
Čeněk Pekař v letech 1965–2018 žil a bydlel v Mnichově Hradišti, a i když nyní bydlí v Mladé Boleslavi, považuje se stále za „Hradišťáka“. Celý profesní život se živil a bavil oborem IT a po odchodu do invalidního důchodu v roce 2019 se IT stále baví (https://www.boost4u.info/), ale přesto vyhrává jeho druhá láska, a tou je autorské psaní – poezie i próza.
Na našem webu budeme vždy v polovině měsíce zveřejňovat ukázku z jeho tvorby.
